Podzimní turné Philippa Kirkorova (říjen 2014)

Je o mě známo, že jsem velkým fanouškem cestování prstem po mapě. Je tedy logické, že jsem se to pokusila spojit se svou novou vášní - tentokrát tedy sleduju cestu zpěváka Philippa Kirkorova během jeho podzimního turné, podle rozpisu jeho vystoupení na jeho oficiálním webu. Přiznám se, že jsem byla trochu šokovaná už jen samotným výčtem těch jednotlivých lokalit - Philipp skutečně vystupuje téměř pokaždé někde jinde a až na cca 2 nebo 3 dny nemá během celého měsíce vůbec volno. Přičemž ten oficiální rozpis odlišuje jak jeho tour s show "DruGOY", o které jsem psala nedávno, tak i jeho případná další samostatná vystoupení k různým příležitostem. Pohled do mapy a počítání ujetých kilometrů a hodin strávených na cestách ovšem tomu jeho zaujetí pro práci, kterou dělá, dává ještě další rozměr. Pojďme si to nyní trochu přiblížit:

Nejdříve jen prostý výčet měst, tak jak je servíruje Philippův oficiální web:

  • 1.10. - Moskva
  • 3.10. - Sankt-Peterburg
  • 6.10. - Kaluga
  • 9.10. - Iževsk
  • 10.10. - Naberežnye Čelny
  • 11.10. - Joškar-Ola
  • 12.10. - Čeboksary
  • 13.10. - Nižnyj Novgorod
  • 14.10. - Penza
  • 15.10. - Samara
  • 16.10. - Ufa
  • 17.10. - Moskva
  • 18.10. - Perm
  • 19.-20.10. - Jekatěrinburg
  • 22.10. - Omsk
  • 24.10. - Tomsk
  • 25.10. - Kemerovo
  • 26.10. - Barnaul
  • 30.10. - Tula
  • 31.10. - Orjol

Trocha obrazového představení daných měst:

Moskva
Sankt-Peterburg
Kaluga
Iževsk
Naberežnye Čelny
Joškar-Ola
Čeboksary
Nižnyj Novgorod
Penza
Samara
Ufa
Perm
Jekatěrinburg
Jekatěrinburg
Omsk
Tomsk
Kemerovo
Barnaul
Tula
Orjol
Tak, a protože mě poněkud svrbí chodidla se do oněch míst někdy vydat, zchladíme si trochu hlavu a promítneme si koncertní turné Philippa Kirkorova na mapu. Využila jsem při tom pomoc Distancecalculator.globefeed.com. Ten nabízí jak možnost nechat si zobrazit trasu mezi dvěma městy na mapě, tak umí spočítat i vzdálenost mezi lokalitami a přibližnou dobu cesty. Takže jsem zadávala jen výchozí bod (čili město, ve kterém měl mít Philipp koncert den před uvedeným datem), označený na mapách jako A, a bod koncový (B), čili lokalitu koncertu vzhledem k datu aktuální. Mimochodem, nebyla jsem dvakrát nadšená, když se rozpis turné v průběhu mého snímání map změnil a Philipp si udělal místo cesty ze Sankt-Peterburgu do Kalugy ještě odbočku do Moskvy (na premiéru muzikálu Fantom opery) a koncert v Tule přesunul ze začátku měsíce na jeho konec... Ale předpokládám, že horší následky to mělo pro něj a hlavně pro návštěvníky jeho koncertů než pro mě. Nuže, namažte si kopyta, pojedeme z kopce! Připomínám, že článek začínám psát 13.října, kdy už je Philipp Kirkorov v Nižnym Novgorodě. Na nás ten kousek trasy, co už má za sebou, ještě čeká... tedy vzhůru!

3.10. - Sankt-Peterburg (trasa Moskva-Pitěr po zemi: 706 km, 9 hod 23 min)

6.10. - Kaluga (trasa Moskva - Kaluga po zemi: 181 km, 2 hod 25 min)
9.10. - Iževsk (trasa Kaluga - Iževsk po zemi: 1380 km, 17 hod 40 min)
10.10. - Naberežnye Čelny (trasa Iževsk - Naberežnye Čelny po zemi: 197 km, 2 hod 40 min)
11.10. - Joškar-Ola (trasa Naberežnye Čelny - Joškar-Ola po zemi: 409 km, 5 hod 29 min)
12.10. - Čeboksary (trasa Joškar-Ola - Čeboksary po zemi: 92 km, 1 hod 17 min)
13.10. - Nižnyj Novgorod (trasa Čeboksary - Nižnyj Novgorod po zemi: 244 km, 3 hod 20 min)
14.10. - Penza (trasa Nižnyj Novgorod - Penza po zemi: 421 km, 5 hod 55 min)
15.10. - Samara (trasa Penza - Samara po zemi: 415 km, 5 hod 35 min)
16.10. - Ufa (trasa Samara - Ufa po zemi: 459 km, 6 hod 15 min)
17.10. - Moskva (trasa Ufa - Moskva po zemi: 1340 km, 17 hod 27 min)
18.10. - Perm (trasa Moskva - Perm po zemi: 1438 km, 19 hod 23 min)
19.-20.10. - Jekatěrinburg (trasa Perm - Jekatěrinburg po zemi: 358 km, 4 hod 38 min)
22.10. - Omsk (trasa Jekatěrinburg - Omsk po zemi: 948 km, 13 hod 34 min)
24.10. - Tomsk (trasa Omsk - Tomsk po zemi: 896 km, 11 hod 56 min)
25.10. - Kemerovo (trasa Tomsk - Kemerovo po zemi: 218 km, 3 hod 16 min)
26.10. - Barnaul (trasa Kemerovo - Barnaul po zemi: 400 km, 5 hod 27 min)
30.10. - Tula (trasa Barnaul - Tula po zemi: 3679 km, 2 dny 1 hod)
31.10. - Orjol (trasa Tula - Orjol po zemi: 188 km, 2 hod 19 min)
A teď si celou tu trasu hezky shrneme. Ale radši taky po částech, ono i Google měl poněkud námitky, když jsem do něj zadávala víc jak deset položek cesty: 




Tak co, bolí vás už nohy? Mě taky, a mám ten dojem, že mi Rocinanta vypověděla poslušnost a odmítla se hnout kdesi na trati mezi Penzou a Samarou... Není divu. Když použijeme moudrý sčítací stroj a budeme brát v potaz jen ty pozemní vzdálenosti (čili se vzdáme možnosti použít letadlo či vlak, kterým se Philipp mezi některými z měst přesouvá), dojdeme k následujícím číslům:

Celková délka trasy, kterou Philipp Kirkorov během října urazí - 14 675 km

Doba, za kterou tuto trasu urazí (tedy strávená pouhými přesuny z místa A na místo B) - 196 hodin 22 minut (cca 8 dní)

Takto to tedy přibližně vypadá, když se řekne, že král ruského popu nesedí doma v Moskvě na trůně na zadku a nekouká z okna na své poddané, ale dojede si pro ty kytice od nich osobně. Těch zhruba dvouhodinových koncertů, které má v každém tom městě, si nevšímejte, to je jen taková třešnička na dortu, stejně tak jako každá příprava scény, setkání s fanoušky, médii a případně některými zástupci města či lokality... 

Philipp Kirkorov: DruGOY (concert show in Kremlin/ Moscow, 2011 – present)

As I've mentioned in one of my former posts, I started being interested in the „King of Russian pop-music“ Philipp Kirkorov again. So it was just a matter of time when the samples of his music found on his website or those few dozens of his videos on YouTube would stop being sufficient for me and I'll have to search for some records of his full concert, as I did with the others artist of my interest (such as Mylene Farmer, Garou, Eros Ramazzotti or Tina Turner). Of course I had to consider the fact that for me there's no chance to attend some of his shows personally at the moment, as well as had to accept the sad truth that his musical outputs are beyond the reach of the official distribution in our country. So I was really lucky to find on YouTube a record of Philipp Kirkorov's full concert show „DruGOY“ from 2011 (performed in Moscow's Kremlin), that in fact was an introduction to his concert tours all around Russia (and some countries in the neighbourhood) that are lasting almost countinuously until now, updated with new songs from time to time. A link to the video you can find here – considering the length of the show (almost 2:45 hours) I recommend a full download, especially if you have a poor internet connection.



So there was a record of the show „DruGOY“ available for me, with some basic informations found on the web, such as „the most expensive and fanciest concert show in Russia of all times, expensive costumes, a precise choreography, 3D effects“. The rest was up to myself to deduce, e.g.: if someone is able to travel all around Russia with the same show for past three years and even go back to the places he has already visited, the show must be pretty good and have something more to offer to the audience. There's no equivalent to this in our country, neither musicals, nor solo artists can't afford this. The length of the show itself may be surprising as well – how did Philipp Kirkorov force the audience to pay a full attention to the artists on the stage and not get bored for so long? I was sure that I'm gonna hear a lot of songs that are completely unknown for me, too – will I like them, or even understand them (I was still uncertain due to the language barrier)? I need to admit that when I started to listen to Philipp Kirkorov's music this June I found the songs sounding very much alike. I took me a while to get my bearings in them and be able to differ one song from another and older ones from the newest. So I supposed that these songs will be well combined to keep the show diverse enough for the audience.

Today, after I've watched the whole show „DruGOY“ for several times, I can say: yes, the show is diverse really enough. Even despite the fact that the scene itself is equipped in an interesting, but quite minimalistic way, as seen from our point of view. But this has its own logic: Firstly – it seems to me that there's a habit in Russia for the audience of such events being comfortabely seated over the whole show. So there's no crowd of screaming fans right in front of the stage, waving their hands or even throwing flowers or teddy bears onto the stage. And secondly – the show itself is most likely supposed to travel all around the country, so it's creators had to adapt it for this huge concert hall in Kremlin as well as for the smaller concert halls in such towns like Anapa (with 60.000 inhabitants). So the shape of the stage remains everywhere the same, like in a theatre, no catwalk sticking up towards the audience, no ramp that would move the artist over the heads of the spectators, no sprinkling the audience with water, nor confetti falling on their heads. But that's no harm to the quality of the show. From the very first moment Philipp Kirkorov steps on the stage it's obvious, that himself is the cornerstone of the whole show. Of course, he's got a lot of brilliant dancers in fancy costumes there, that go perfectly with his songs. And he's got backing vocalists and a band there, too. But they are standing beyond the area of the main focus at the scene. So the show is fully based only on Philipp, his singing, costumes and his interaction with the dancers and the audience.

Philipp Kirkorov singing "Lyubov bez lyubvi"


From the first moments of the concert the spectator like me may notice the giant leap that Philipp Kirkorov has made in the presentation of himself as an artist and musician since 1999, when I first heard about him. He gained a lot of experience in acting, for which he has a natural and undeniable talent. For those, who do not know it like I did, just a brief recall: he has been starring in several movies, TV shows, a Russian version of the musical „Chicago“, and his own clips could in my opinion be compared to those short movies of Mylene Farmer – e.g. the songs „Sneg“ (The Snow) or „Mne ne zhal“ (I'm not Sorry). He is taking the benefits of his former studies at the prominent Moscow musical school (Gnessin State Musical College), too. So there's no wonder that even in the weirdest costumes he is able to perform as naturally as he is moving without it on the scene. As a spectator I can see clearly how much this artist has worked on himself over his 25 years long career to get straight to the top of the musical scene, stay here for all these long years and even move this top a nice bit upwards. He is very distinctive nowadays, but without any negative obtrusion. He's only showing perfect performances according to his own ideas, almost day by day, everytime somewhere else all around Russia (from this you can see how devoted to his job he has to be). Only the reactions of the audience stay the same, although the need of hystericall screaming from adoring fans might slowly went away, since Philipp is going in his 50's. Now there are the bouquets on their turn instead. An unbelievable amount of bouquets everytime and everywhere, as seen from my Czech point of view, e.g. only in this concert show in Kremlin Philipp takes them at least three times during the whole evening and  they still keep heaping at the front of the scene in the end of the show. He even uses a tricycle with a trailer to gather them, but they simply can't fit in.

But let's go back to the show in Kremlin. A quick look at the playlist can confirm us the fact that the leading motive of Philipp's songs is still the love – either the one that a man is willing to gain or that is somehow beyond his reach, as in songs „Gibnu ya“ (I'm Dying) or „Bez tebya“ (Without You), or the relation that has already ended or is going to it's end – like in „Sneg“ (Snow), „Ya otpuskayu tebya“ (I Let You Go), „My tak nelepo razoshlis“ (We Broke So Ridiculously), „Zhestokaya lyubov“ (Cruel Love) or „Mne ne zhal“ (I'm Not Sorry), or just like the relationship that happily continues - „Ya prosto schastliv“ (I'm Just Happy), „Ya tak lyublyu tebya“ (I Love You So Much) or „Ya za tebya umru“ (I Will Die For You). How to express it at the stage without slipping into banality? Philipp Kirkorov chose a simple way: he works with the „dynamic“ and „static“ part of the show. A dynamic one – that are these changing costumes of himself or his dancers, miscellaneous choreography, visualisation or video-effects, fireworks etc. And a static one – that is always his most perfect performance by each song, his most perfect showing of emotions he sings about, but without any overacting. The structure of his songs is usually quite uniform, with two strophas, two choruses and an instrumental part that flows into a graded finish – all of this simplifies the choreography as well as the dramaturgy of the whole show and even helps the spectator with the orientation in what's on its turn now.

Speaking about the choreography itself, the spectator may notice one thing that is rather uncommon: Philipp even at the songs played in faster tempo managed to avoid the frantic running all around the stage connected with squeezing of liters of sweat from himself, smearing his make-up off and sweeping hair, as well as the hopping of the dancers in „Spartakiad“ style, when everyone moves the same as the others. I hope that the times of such choreography will be kept in his past, so he could choose the opposite way: the faster song, the slower and for details and precision calling moves. The dancers are divided either to couples or to mixed groups, from which every single group makes its own choreography, cooperating with the rest or with Philipp himself from time to time. That's why e.g. the performance of the song „Ya etu zhizn za tebye otdam“ (I'll Give My Life For You) rather reminds of a lesson of yoga or pilates, run by dancers in bikini-styled costumes in a surroundings of amazingly realistic waterfalls, with Philipp singing in front of them. It seems to me that the main purpose of this kind of a choreography is rather to highlight either a certain gesture, a placement of the dancers at the stage or their fancy costumes, than to show their brilliant sport performances that would push the audience into the bursts of applause.

Let's say a few words about the costumes. Philipp himself is a separate chapter in this – he changes his costume about 5 times throughout the whole show, keeping up mostly the combination of various embroidered jackets or cloaks with the pants, that are supplemented with high boots, coloured scarf or caps in both civil or soldierlike style. But he isn't affraid to wear shorts or kilt as a supplement to the jacket, e.g. for the songs in the rhythm of Balkan disco at the end of the show. The costumes of the dancers are even more variable – speaking about the masks covering their faces (either in kind of „Batman“ style as in the start of the show, or reminding of the carneval in Venice at the tango „Gelosia“). The dancers can even personify some regular jobs, such as a teacher, a sailor, a soldier, a maid, a dustman etc., as showed in songs „V etot chas“ (In This Hour) or „Znoynye nochi“ (Hot Nights), too. So to say, the luxury keeps turning with the simplicity and fogyism. And the same applies to the properties on the stage – the range goes from the device that turns Philipp upside down at the start of the show, over the fireworks at the front of the stage or placed on chandeliers (song „Koroleva“ - „The Queen“), up to the simple wooden doors (song „Gibnu ya“ - „I'm Dying“), the giant sofa („V etot chas“ - „In This Hour“) or the giant suitcase („Znoynye nochi“ - „Hot Nights“). The video-effects screened on the stage follow this trend, too: from the simple ones like moving clouds („Verni mne muzyku“ - „Give Me Back The Music“), a sailboat on the sea („Poleteli“ - „Let's Fly“) or a silhouette of a castle („Zhestokaya lyubov“ - „Cruel Love“) up to the complicated ones, such as imitated snow or real rain by the song „Sneg“ („The Snow“). But there are few songs that break this trend – e.g. „Vernite mne krilya“ („Give Me Back My Wings“) is performed only with Philipp standing alone in front of a closed curtain. And of course I need to mention the element that keeps passing through the whole show and connects all the songs together – although I'm not quite sure whether I understood it correctly (due to the language barrier). It's that shining ball of light (as shown in the logo of the show), most likely of a magical character, that has the power to fulfill a man's wishes and that is given to Philipp (as a young boy) at the start of the show from the entity symbolizing the God. As the show continues Philipp keeps returning to this God with the ball and talks with him about his dreams, work, purpose of his life etc. and is being sent to the stage over and over again. So let's summarize it all together: there's a lot to watch in this show.

Philipp's interaction with the audience may be taken as another level of the show. As I've mentioned before, there's no hystericall dancing under the stage nor throwing various object towards the stage. But this doesn't mean that Philipp wouldn't communicate with the audience – on the contrary, there's no problem for him to walk amongst them while singing, take bouquets from them, let himself being kissed on cheeks from daring fans, or react on his close friends that are sitting amongst them... So the camera notices the presence of Philipp's father (a well-known singer Bedros Kirkorov), as well as the presence of more people from the circuit of Philipp's closest relatives and friends – his former wife and pop diva Alla Pugacheva and her husband Maxim Galkin, Alla's daughter and another famous singer Kristina Orbakaite (who was even dedicated one new song by Philipp, simply called „Kristina“), Philipp's good friend and a famous singer, too, Nikolay Baskov, with his girlfriend.... There are even two female guests of Philipp that are performing during the show – at first it is a well-known singer Ani Lorak from Ukraine, that sings a duet „Gimn nezbyvshimsya mechtam“ („Anthem to unfulfilled dreams“) with Philipp, and later a young Russian soprano opera singer Aida Garifullina with a very interesting version of the duet „Golos“ (The Voice). And the audience is encouraged by Philipp himself to some spontaneous reactions, too, such as singing the chorus of the song „Zhestokaya lyubov“ (Cruel Love) or dancing at the bonus songs that has Philipp taken from Romanian-German DJ Shantel - „Sadagora Hot Dub / V sadu Edemovom“ (In the garden of Eden), „Disko Boy“ and „Disko Partizani“. These songs are even performed as a highlight of the whole show, as showed both on videos captured from the stage by Philipp himself as well as on those from the fans.

Philipp with Kristina Orbakaite


So what I'm gonna say to a nice end? It's clear enough that I haven't been disappointed with this show. As I wrote before, I don't care whether the songs that Philipp Kirkorov sings are his own or taken from someone else. I even didn't care whether was he singing on playback or not – but I noticed it at least 5 times during the show. But this was quite acceptable – e.g. after the long block of songs that Philipp sang live, or during his walks in the auditorium. Now I can say I understood all of the „why?“ or „how?“ that I've had in my mind before watching the show - „Why would anyone want to see a 3 year old show, that he / she has probably already seen before?“ and „How does Philipp Kirkorov force his audience to pay attention to him all the time?“. His shows, his music, that is a flow of concentrated emotions. And as he is so devoted to music and to the audience and worcoholic, he doesn't let his audience to take a rest by a single song that they wouldn't love. They all are simply so precisely made and performed. So I started to believe (and hope) that there are still many challenges ahead of this artist and that he could even beat this show. Actually, I've heard the news that during the show in Kaluga just a few days ago Philipp himself has been talking about the first hints of his new show that will follow this one... so let's see!

In the Czech version of this blog post I addressed the next paragraph to some of the Russian journalists again, especially to those that are still unsatisfied with Philipp Kirkorov's performances or to those that are even trying to judge his audience and fans. But I don't want to sound so negative all the time speaking about them. As I'm getting more informed about their reactions towards Philipp I can see that they are not all the same and that lots of them even have only the best experiences with him. Some of them even share their memories on him at his younger age and the earlier part of his musical career, what is a big plus for all the fans (especially for us from abroad). And what I really enjoy are all these direct reactions from Philipp's fans themselves. As you might noticed Philipp's summer tour with this show „DruGOY“ turned into autumn one, leading him into the cities he hasn't visited this year yet, such as Nizhny Novgorod, Samara, Kaluga or Yekaterinburg. And the reactions of his fans from here are just awesome – to state it simply, they are sharing their photos, videos and words of praises on him right at the moment he gets down from the stage after the show. And it's almost the same everywhere he is: „You are awesome, Philipp! Keep on singing! Come to our city again! I've already visited your concert for 5 times and I'm gonna come again! I wish you a good health and good luck in your personal and professional life! Take care, Philipp! I love you since I was a kid and saw you on TV! That bouquet of roses coloured like a Bulgarian flag is from ME!“ Or even better: „If someone told me in the morning that in the evening I will be dancing on Philipp Kirkorov's music, I would laugh right in his face!“ or „Actually, my husband from Boston didn't like Philipp's music as I do, so I took him on his live show – he watched it with a great astonishment and now is his favourite song 'Poleteli'!“. It must be really great to have such a fandom, the more if you realize that the cities these praises are comming from are located hundreds of kilometers far from each other. And these fans, just the ordinary girls, boys, men and women from all over the Russia, keep the show from the palace of Kremlin alive for so long up to these days.

Playlist:

  1. Ты все увидишь сам / Ty vse uvidish sam (You'll See Everything On your Own)
  2. Новый герой / Novyy geroy (New Hero)
  3. Любов без любви / Lyubov bez lyubvi (Love without love)
  4. Я отпускаю тебя / Ya otpuskayu tebya (I Let You Go)
  5. Снег / Sneg (Snow)
  6. Верните мне криля / Vernite mne krilya (Give Me Back My Wings)
  7. Гибну я / Gibnu ya (I'm Dying)
  8. Единственная моя / Yedinstvennaya moya (Only Mine)
  9. Птица в груди / Ptitsa v grudi (Bird in a Chest)
  10. Я такой нежзный / Ya takoy nezhnyy (I'm So Gentle)
  11. В етот час / V etot chas (In This Hour)
  12. Знойные ночи / Znoynyye nochi (Hot Nights)
  13. Моя звезда / Moya zvezda (My Star)
  14. Гимн незбывшимся мечтам - дует с Ани Лорак / Gimn nesbyvshimsya mechtam - duet with Ani Lorak (Anthem To Unfulfilled Dreams)
  15. Я так люблю тебя / Ya tak lyublyu tebya (I Love You So Much)
  16. Три счастливых дня / Tri schastlivykh dnya (Three Happy Days)
  17. Полетели / Poleteli (Let's Fly)
  18. Верни мне музыку / Verni mne muzyku (Give Me Music)
  19. Я ету жизнь тебе отдам / Ya etu zhizn tebye otdam (I'll Give My Life For You)
  20. Мы так нелепо рарошлись / My tak nelepo razoshlis (We Broke So Ridiculously)
  21. Жестокая любов / Zhestokaya lyubov (Cruel Love)
  22. Мое личное дело / Moye lichnoye delo (My Private Thing)
  23. Gelosia
  24. Дива / Diva
  25. Голос - дует с Аидой Гарифуллиной / Golos - duet with Aida Garifullina (The Voice)
  26. Королева / Koroleva (The Queen)
  27. Я за тебя умру / Ya za tebya umru (I'll Die For You)
  28. Без тебя / Bez tebya (Without You)
  29. Я просто счастлив / Ya prosto schastliv (I'm Just Happy)
  30. В саду Едемовом / V sadu Yedemovom (In the Garden of Eden)
  31. Диско-бой / Disco Boy
  32. Диско Партизани / Disco Partizani
  33. Кристина / Kristina
  34. Просто подари / Prosto podari (Just Give)
  35. Мне не жаль / Mne ne zhal (I'm Not Sorry)
  36. Струны / Struny (Strings)

A poster announcing the show "DruGOY" in Nizhny Novgorod



Philipp Kirkorov: DruGOY (koncertní show v Kremlu, 2011 - dnes)

Jak už jsem zmínila v jednom z předchozích příspěvků, začala jsem se znovu zajímat o „krále ruské pop-music“ Philippa Kirkorova. Bylo tedy jen otázkou času, kdy mi přestanou stačit „pouhé“ ukázky jeho hudby na jeho stránkách nebo několik náhodných videí na YouTube, a kdy se začnu shánět po nějaké jeho ucelenější koncertní prezentaci, tak jako tomu bylo u jiných mnou oblíbených artistů (namátkou třeba Mylene Farmer, Tiny Turner, Erose Ramazzottiho nebo Kylie Minogue či Garoua). Musela jsem opět vycházet ze skutečnosti, že osobní návštěva nějakého Philippova koncertu mi bohužel v dohledné době nehrozí a že pokud jde o šíření jeho koncertních záznamů (či jeho produkce vůbec), selhává i naše distribuční síť, jak už je u umělců z východu obvyklé. Proto jsem byla velmi ráda, když jsem našla na YouTube záznam celého koncertu Philippa Kirkorova z moskevského Kremlu, který se odehrál v roce 2011 a který byl de facto úvodem k jeho koncertům po celém Rusku i v zahraničí, které (samozřejmě aktualizované o nově vydané songy) probíhají téměř nepřetržitě až do dnešních dnů. Odkaz na koncert najdete zde, vzhledem k délce show (cca 2 hodiny 45 minut) doporučuji stažení zejména majitelům méně kvalitního internetového připojení.


Měla jsem tedy k dispozici záznam koncertní show „DruGOY“ v Kremlu a k tomu pár základních informací ve stylu „nejdražší a nejvýpravnější koncertní show v Rusku všech dob, nákladné kostýmy, precizní choreografie, 3D efekty“. Další fakta už jsem si musela vydedukovat sama: například to, že pokud je někdo schopný objíždět Rusko a okolí se stejnou show po tři roky, dokonce se vracet na místa, kde už s ní několikrát byl, musí to zřejmě být hodně kvalitní, aby to mělo publiku co nabídnout. To u nás v Čechách samozřejmě obdoby nemá, ani u muzikálových produkcí, natož u sólových umělců. Stejně tak může překvapit už samotná délka této koncertní show – jak to ten Philipp zařídil, aby se mu laskavý divák ke konci už nenudil nebo nebyl unavený tím, že se po něm přes dvě hodiny vyžaduje stále stejná úroveň pozornosti a adekvátní reakce na umělce na jevišti? Bylo mi jasné, že během show zazní i spousta songů, které jsem do té doby neznala, tudíž jsem ani netušila, zda se mi vůbec budou líbit či zda jim (vzhledem k přetrvávající jazykové bariéře) budu správně rozumět. Můžu se soukromě přiznat i k jedné věci, a to sice k tomu, že když jsem tehdy na začátku letošního června začínala hudbu Philippa Kirkorova poslouchat, chvíli mi trvalo, než jsem se v ní nějak zorientovala a dokázala odlišit jeden song od druhého a starší písně od nových. Proto jsem předpokládala, že během koncertu budou písně nakombinovány a prezentovány tak, aby byla dramaturgie celé show pro diváka dostatečně pestrá i přes případnou hudební či textovou podobnost jednotlivých songů.

Dnes, po několikátém shlédnutí celé show tedy už můžu říct: ano, ta show je pestrá a rozmanitá více než dostatečně. A to i přes to, že scéna je ztvárněna sice zajímavě, ale z našeho pohledu spíše až minimalisticky. Což je ovšem logické hned z několika důvodů. Jednak je v Rusku zvykem, že publikum i při koncertech popových mega hvězd sedí v prostorném auditoriu (takže žádný kotel ječících fanoušků pod jevištěm a žádný les rukou se svítícími tyčinkami a mobily nad hlavami). No a druhak je zřejmě celá show od začátku zamýšlena jako putovní, tedy její tvůrci museli počítat s tím, že se musí přizpůsobit jak obřímu reprezentativnímu sálu v Kremlu, tak třeba koncertnímu sálu v 60tisícové Anapě (který bych po shlédnutí ukázky přirovnala ke kulturáku v kterémkoli českém maloměstě typu Liberec nebo Prostějov), zkrátka prostorám, které to ruské (bulharské, litevské atd.) kulturní zázemí má k dispozici. Vše se tedy odehrává na scéně obdélníkového tvaru, žádná mola vybíhající mezi diváky, žádná pohyblivá rampa vozící interpreta nad hlavami publika, žádné kropení diváků vodou a sypání jim konfet do účesu. Aniž by tím nějak utrpěla celá show. Od prvního momentu, kdy se Philipp Kirkorov objeví na scéně, je navíc zřejmé, že právě on sám bude tím hlavním a základním stavebním kamenem celé show. Ano, má tam vynikající tanečníky v různorodých kostýmech, kteří výborně doplňují jednotlivé songy. Má tam rovněž doprovodné zpěváky a kapelu, ovšem obojí stranou hlavního dění na scéně. Ale ta show stojí a padá na Philippovi, jeho zpěvu, jeho kostýmech a jeho interakci jak s tanečníky, tak později i s publikem.

Philipp při songu Ljubov bez ljubvi

Od prvních chvil koncertu je možné vnímat, jaký skok v prezentaci sebe coby umělce a hudebníka Philipp udělal od toho roku 1999, kdy jsem se o něm dozvěděla poprvé. Získal herecké zkušenosti, které mu pomohly uplatnit jeho přirozený (a nesporný) talent (ostatně hrál v několika filmech, TV show i v ruské verzi muzikálu Chicago, a jeho klipy se občas dají srovnat například s obdobnou tvorbou Mylene Farmer – narážím třeba na songy „Sněg“ či „Mně ně žal“), takže i v nejdivočejším kostýmu působí stejně přirozeně, jako se dokáže přirozeně pohybovat na scéně. Konec konců je dokonce i hudebně vysokoškolsky vzdělán na prestižní moskevské hudební škole. Jako divák vnímám, jak moc na sobě tento umělec během své 25leté kariéry zapracoval, aby se dostal na vrchol místní hudební scény, udržel se tam po celá ta dlouhá léta a ještě ji neustále posouval výš. Dnes je velmi výrazný – aniž by se ovšem nějak vnucoval. Pouze podává perfektní výkony podle svých představ, prakticky den za dnem, pokaždé na jiném místě (z čehož je zřejmé, jak oddaný své tvorbě musí být), jen reakce publika jsou prakticky všude stejné. Už jaksi není vhodné před tím pánem, co má pomalu padesátku na krku, hystericky ječet, byť i takové fanynky se v mladších i starších věkových kategoriích najdou. Místo toho přicházejí na řadu kytice. Na české poměry v těžko uvěřitelných kvantech – jen během téhle show „DruGOY“ si je Philipp přebírá minimálně třikrát, přičemž jednou k tomu dokonce využije tříkolku s přívěsem, na které projíždí mezi diváky – ani ta ovšem nestačí a v závěru koncertu se kytice stejně vrší na okraji scény. Přičemž Philipp je samozřejmě dostává i od mužů, kteří umějí ocenit a vychutnat kvalitní pop.

Nicméně zpátky k průběhu celé show v Kremlu. Pohled do playlistu nám potvrdí, že ústředním tématem Philippových songů stále zůstává především láska – ať už ta, o kterou muž nějakým způsobem usiluje či je pro něj (zdánlivě) nedosažitelná (například v songu „Gibnu ja“ nebo „Bez tebja“), vztah, který už skončil nebo se k tomu schyluje („Sněg“, „Ja otpuskaju tebja“, „My tak nělepo razošlis“, „Žestokaja ljubov“ nebo „Mně ne žal“), nebo zkrátka jen ta, která šťastně trvá ( „Ja prosto sčastliv“, „Ja za tebja umru“, „Ja tak ljublju tebja“). Jak ji podat, aby vše nesklouzlo ke kýči a banálnosti? Philipp Kirkorov zvolil velmi účinný způsob: mění se jeho kostýmy, mění se vizualizace na obrazovkách a další efekty na scéně, mění se formace tanečníků a tanečnic. A pak už jen zbývá onen song „pouze“ perfektně odzpívat a dostat ze sebe ty emoce, které má vzbudit. Struktura songů je většinou dost podobná, s orchestrálním předělem uprostřed a směřující knbspvygradovanému závěru. Což také usnadňuje choreografii a dramaturgii celé show, stejně jako orientaci diváka v tom, co teď asi bude následovat.

Pokud jde o choreografii jako takovou, všimne si divák i poměrně neobvyklé věci: Philipp se i při rychlejších písních vyhnul zběsilému lítání po jevišti, spojenému se ždímáním litrů potu, rozmazaným make-upem a rozcuchaným účesem, stejně jako poskakování tanečníků a la spartakiáda, kdy všichni provádějí stejné pohyby. Zřejmě už má tyhle časy za sebou, a tak může zvolit naprosto opačný způsob: čím rychlejší song, tím pomalejší a na detailní a přesné provedení náročnější choreografie, přičemž tanečníci bývají rozděleni jak do párů, tak do různorodých skupinek, z nichž každá provádí choreografii do značné míry nezávisle na ostatních a jen občas spolu kooperují, případně se k nim připojí i sám Philipp. Tudíž například provedení songu „Ja etu žizn za tebje otdam“ připomíná spíš lekci jógy nebo pilates, provozovanou tanečníky v plavkách a bikinách v prostředí úžasně realistických vodopádů promítaných na scénu, zatímco Philipp pouze zpívá. Vždy jde spíše o zdůraznění určitého gesta nebo o rozmístění tanečníků na scéně a přitáhnutí pozornosti na jejich kostýmy, než o jejich maratonské výkony hecující publikum k salvám potlesku.

Kostýmy samotné jsou rovněž velmi rozmanité. Samostatnou kapitolou je Philipp sám, který se během koncertu převlékne asi 5x, přičemž se většinou drží kombinace různě výrazně zdobeného pláště či saka a kalhot, což případně obměňuje vysokými botami, barevnou šálou nebo čapkou vojenského či civilního střihu. Nebojí se ale obléci si i krátké kalhoty k saku, případně kilt na závěrečné songy v rytmu balkánského disca. Tanečníci jsou v tomto směru ještě variabilnější, objevují se masky přes obličej (buď ve stylu „Batman“ jako v úvodu celé show, nebo laděné do benátského karnevalu při tangu „Gelosia“), případně mají kostýmy ve stylu jednotlivých maloměstských povolání (uklízečka, učitelka, popelář, voják) při písních „V etot čas“ a „Znojnyje noči“, zkrátka se luxus a nákladnost střídá se stylizovaným měšťáctvím a jednoduchostí. A to platí i pro rekvizity na scéně – od zařízení, které Philippa na začátku show přetáčí vzhůru nohama, přes ohňostroje v popředí scény nebo posazené na lustry (song „Koroleva“) až po obyčejné dřevěné dveře, obří gauč či kufr, které hrají ústřední roli v písních „Gibnu ja“, „V etot čas“ a „Znojnyje noči“. Stejným způsobem lze popsat i vizualizace a projekce promítané na scéně: od jednoduchých typu měnící se oblaka („Věrni mně muzyku“), plachetnice na moři („Poletěli“) nebo siluety zámku („Žestokaja ljubov“) až po složitější efekty, kdy například na scéně padá imitovaný sníh nebo reálně prší (obojí při songu „Sněg“). Výrazně vybočuje svým provedením například song „Věrnitě mně krilya“, který Philipp odzpívá před zataženou oponou úplně sám. Nu a samozřejmě musím zmínit i prvek, který se prolíná celým koncertem a spojuje jednotlivé songy dohromady – byť tedy nevím, zda jsem ho vzhledem k jazykové bariéře pochopila úplně správně. Jde o zářící kouli zřejmě magického charakteru, mající moc plnit člověku přání, kterou Philipp coby malý chlapec dostane kdesi v „říši snů“, resp. „na jiné planetě“, od jakési entity zosobňující pána boha, se kterým se později v průběhu koncertu v předtočených scénkách setkává už coby dospělý a rozpráví s ním (a později i se svým „mladším já“) o svých přáních, načež se opět vrací na scénu, pokaždé v jiném kostýmu. Při tomto koncertu si zkrátka milovník vizuálna přijde na své.

Další úrovní celé show je Philippova interakce s publikem. Už jsem zmínila, že se tentokrát nekoná žádné hysterické křepčení, natož vrhání předmětů z publika na pódium. To ovšem neznamená, že Philipp s publikem nekomunikuje – naopak, nemá problém mezi nimi procházet, zpívat, přebírat od nich květiny, nechat se od odvážnějších fanynek líbat na tvář, reagovat na svoje blízké, kteří sedí mezi nimi... Kamera si všímá jak přítomnosti Philippova otce, rovněž známého zpěváka Bedrose Kirkorova, tak dalších lidí z Philippova okruhu nejbližších – jeho bývalé ženy, pěvecké divy Ally Pugačevy, jejího manžela Maxima Galkina, její dcery, rovněž zpěvačky Kristiny Orbakaite (které Philipp dokonce věnoval jednu ze svých tehdy nových písní), Philippova dobrého přítele a rovněž zpěváka Nikolaje Baskova a jeho partnerky... V průběhu koncertu vystoupí dokonce dva Philippovi hosté – nejdříve ukrajinská zpěvačka Ani Lorak s duetem „Gimn nězbyvšimsa mečtam“, později mladá ruská operní pěvkyně, sopranistka Aida Garifullina se zajímavou úpravou duetu „Golos“. Nu a publikum je i na tomto koncertě povzbuzováno ke spontánním reakcím, jednak ke zpěvu refrénu známého songu „Žestokaja ljubov“, tak později k tanci na přídavkové songy převzaté Philipem od rumunsko-německého DJ Shantela (Sadagora Hot Dub/ V sadu Edemovom, Disko Boy a Disko Partizani). Ty ostatně zůstávají vrcholem a finálem Philippových koncertů až do dnešních dob, jak ukazují jak videa, která on sám točí z pódia svým iPhonem, tak videa sdílená fanoušky.

Philipp Kirkorov & Kristina Orbakaite

Co tedy říct na závěr? Že mě Philippův koncert nezklamal je snad dostatečně jasné. Že mi nevadí ani převzaté songy, ani občasné zpívání na playback (zrovna na tomto koncertu si ho je možné všimnout minimálně v pěti případech, ale většinou se to dá pochopit, například když se Philipp pohybuje mezi diváky), rovněž. A že už chápu, proč s tímhle programem dokáže Philipp Kirkorov objíždět svou zem stále dokola a lidé na něj stále chodí, to také. Ba co víc, začínám věřit a doufat, že tenhle člověk toho má ještě hodně před sebou a že má na to, aby i tuhle svou show ještě v budoucnu překonal. A upřímně řečeno, dnes těm posměškům na jeho adresu ze strany některých ruských médií rozumím ještě méně. Radši snad ani nevědět, o jaký druh uměleckých kvalit někteří z těchto novinářů vlastně stojí. Jestli jim jde o nějakou vulgárnost, bulvárnost, vyjadřování negativna atd., tak to myslím není ani v zájmu publika, ani v zájmu Philippa samotného – a buďme za to rádi, z téhle úrovně se snadno zapadá do fádnosti a průměrnosti, lhostejno, na jak „cool“ a „in“ si onen umělec zrovna hraje a za jak „cool“ to média vydávají. Jako člověk ze střední Evropy, který je něčím takovým válcovaný vlastně po celou dobu Philippovy kariéry, to možná cítím ještě silněji než ctění ruští novináři. Kde není kvalitní muzika a tvorba, tam to nezachrání přifouknutá poprsí či obnažené rozkroky, ani střídání milenek či teatrální přiznávání se k jiné sexuální orientaci, ani jiné výstřelky mimo scénu. Ono i ten make-up na scéně a třeba barevné kontaktní čočky se musejí umět nosit. V tomto ohledu lze pak plně chápat, že se Philipp snaží svůj soukromý život (zejména své dvě malé děti) od dosahu médií maximálně odstřihnout (s hořkou vzpomínkou na to, že když to ještě nedělal, bylo to pro něj jako šlápnout na hrábě, protože se toho okamžitě pokusili zneužít jak někteří novináři, tak jeho závistiví a méně úspěšní kolegové z branže).

Philipp Kirkorov už ví, že na scéně a po profesní stránce toho pro publikum umí a chce udělat hodně, a že už má stanovenou hranici, pod kterou se mu očividně jít nechce. A zrovna tak věří, že publiku bude stačit, když už jim po těch letech zazpívá, že je „prosto sčastliv“ a že diváci nebudou nutit ty novináře pídit se po detailech, ale nechají ho mezi těmi koncerty taky žít. Ono to musí být poměrně náročný život, když jarní turné přejde do letního, letní do podzimního, pak už pomalu začnou přípravy na Vánoce, televizní vystoupení, do toho různé soutěže, natáčení nových písní a klipů k nim, sledování, co je v branži nového, pochopitelně přípravy na Eurovizi, letos ještě podíl na titulním songu olympijských her v Soči, téměř každodenní přesuny jak v rámci Ruska, tak celého světa... a do toho tedy téměř povinný kontakt s médii, z nichž mnohá mají spíš zájem Philippa stáhnout dolů, případně o něm informovat tak nějak po svém.

Takže jsem se třeba zasmála, když anapská lokální televize zařadila zprávu o připravovaném koncertu Philippa Kirkorova v jejich městě mezi informace o výstavě exotických plazů a oznámení o závodech plachetnic. Povědomě maloměšťácké. Ovšem neudělalo se mi příliš volno, když jsem četla analýzu „sociálních trendů“ týkajících se návštěvníků různých kulturních událostí (což je prý v Rusku oblíbená kategorie), sepsanou jakousi ruskou novinářskou hvězdou s referencemi ze zahraničí. Dáma zkoušela cosi vyvodit ze zjištění, že na koncerty Philippa Kirkorova prý chodí především mladé dívky a pak střední věková kategorie žen, obvykle prý nepříliš majetní lidé, a co prý dotyčné na Philippovi vidí, když on je prý známý svým „nevhodným chováním k ženám“... Zkrátka obvyklá snaha o vyrobení skandálu za každou cenu, plus ještě hodně nekvalitní pokus o hodnocení vkusu publika na základě nějakých rádoby sociologických statistik, div že to ještě neodbíhalo do psychologických posudků, aby si dotyčné návštěvnice koncertů Philippa Kirkorova před „velkou dámou z novin“ připadaly špatně... Aby se snad laskavý divák příště bál na nějaký koncert jít, aby se nestal objektem zájmu takto škatulkujících individuí, která mají z nějakého důvodu potřebu pátrat po jeho příjmu nebo řešit jeho záliby. I člověku neznalému prostředí to ukáže, jak moc jsou některá ruská média bez ohledu na ony slavné „zahraniční reference“ či proklamovanou „profesní zdatnost“ vlastně nesvobodná v deskripci, a tedy i spoluvytváření, vlastního kulturního prostoru. Může to být jen důsledek tlaku, který je zas na ně vyvíjen oficiálními místy a který se „jen“ snaží přesunout na ty umělce, nicméně pak se nelze divit, když se tomu kdokoli brání.

A jak říkám, jestli taková média mají nějaký zájem na narušování hranic soukromí, které si někdo stanoví, pak já coby fanoušek (navíc zahraniční) tímto zájmem netrpím, tudíž není možné se „mým zájmem“ na daných informacích nějak zaštiťovat. Přijímat můžu pouze to, co dotyčný sdílí sám a dobrovolně. A toho je zrovna u Philippa Kirkorova dost a dost, nebojí se sdílet s publikem svoje vzpomínky z dětství, na důležité momenty své kariéry, dříve nepublikované fotografie a videa, reference a komentáře k lidem a událostem, jimiž je nějak ovlivněn a kterých si váží, nakonec – i ta videa nahrávaná na koncertech z pódia do publika na iPhone sdílí ze všech mně známých umělců snad pouze on sám... Chtít víc by už možná bylo opravdu až příliš, inspirace pro obohacení vlastního života si u Kirkorova může najít každý dost. Ostatně mě samotnou už jen pouhé ukázky jeho tvorby přiměly přestat se patlat donekonečna ve vlastních soukromých problémech, zaměřit se na budoucnost, začít se učit rusky a zajímat se o ruskojazyčnou oblast v jiném než negativním slova smyslu, což je myslím na dnešní dobu víc než dost.

Playlist:

  1. Ty vsjo uvidiš sam (Ты все увидишь сам)
  2. Novyj geroj (Новый герой)
  3. Ljubov bez ljubvi (Любовь без любви)
  4. Ja otpuskaju tebja (Я отпускаю тебя)
  5. Sněg (Снег)
  6. Věrnitě mně krilya (Верните мне крыля)
  7. Gibnu ja (Гибну я)
  8. Edinstvennaja (Единственная)
  9. Ptica v grudi (Птица в груди)
  10. Ja takoj něžnyj (Я такой нежный)
  11. V etot čas (В етот час)
  12. Znojnyje noči (Знойные ночи)
  13. Moja zvězda (Моя звезда)
  14. Gimn nězbyvšimsa mečtam (duet s Ani Lorak) (Гимн незбывшимся мечтам - дует с Ани Лорак)
  15. Ja tak ljublju těbja (Я так люблю тебя)
  16. Tri sčastlivych dňa (Три счастливых дня)
  17. Poleteli (Полетели)
  18. Verni mne muzyku (Верни мне музыку)
  19. Ja etu žizn tebje otdam (Я ету жизнь тебе отдам)
  20. My tak nelepo razoshlis (Мы так нелепо разошлись)
  21. Žestokaja ljubov (Жестокая любов)
  22. Moje ličnoje dělo (Мое личное дело)
  23. Gelosia
  24. Diva (Дива)
  25. Golos (duet s Aidou Garifullinou) (Голос - дует с Аидой Гарифуллиной)
  26. Koroleva (Королева)
  27. Ja za tebja umru (Я за тебя умру)
  28. Bez tebja (Без тебя)
  29. Ja prosto sčastliv (Я просто счастлив)
  30. Sadagora Hot Dub (В саду Едемовом)
  31. Disko Boy (Диско Бой)
  32. Disko Partizani (Диско Партизани)
  33. Kristina (Кристина)
  34. Prosto podari (Просто подари)
  35. Mne ne žal (Мне не жаль)
  36. Struny (Струны)

Plakát zvoucí na koncert Philippa Kirkorova v Nižném Novgorodu; obvyklá cena vstupenky je mezi 2500-6000 rubly